Jdi na obsah Jdi na menu
 


Popovodňové klábosení.

7. 7. 2013

Tak už máme další povodně za sebou a stávají se z nás ostřílení protipovodňoví kozáci. Už víme co je to evakuace a co si máme vzít sebou nebo kam se schovat. Nepotřebujeme žádné organizace a vystačíme si sami. Všichni normální lidé, kteří už povodeň zažili vědí, že proti takovému množství vody valící se na naše vesnice a města nelze v podstatě dělat vůbec nic. Všechny protipovodňové stavby, které stojí miliony se najednou stávají hračkou v rukách vodního živlu. Ano možná jsou škody o něco menší, ale jen do té chvíle než voda překročí určitou hranici a stane se nekontrolovatelnou.

Výhodou pro nás je, že od začátku dokonce můžeme sledovat jak se to na nás valí přes Orlík, Slapy, Prahu, Mělník a víme co nás čeká a kolik vody přiteče z Ohárky v Litoměřicích. Prostě ten kdo tvrdí, že nebyl dostatečně informován buď klidně spí nebo je v jiné zemi. Vlastně s hrůzou sledujeme to co přichází a se stejnou hrůzou se díváme na to co odchází neboť teprve poté uvidíme co živel napáchá. Musí se smeknout před odvahou hasičů, záchranářů a policistů nebo zbytku armády, která nám zůstala. Musí se smeknout před odvahou mnoha dobrovolníků a musí se smeknout před solidaritou našich lidí. Je nevídaná a od Troubek vlastně všudypřítomná.

Zajímavější i srandovnější jsou akce po povodních. Když jdete fasovat po povodních něco na vyčištění sklepa začnou vám tvrdit odborníci na slovo vzatí, že musíte vzít nářadí pro celý vchod. Celý vchod čítající 9 bytů dostane dvoje gumáky, dva kýble, dvě sava a nejvíce se vydá košťat. Největším paradoxem je, když dva vchody se musí dělit o jednu lopatu. Když se pak tážete proč to tak je tak vám sdělí, že právě z našeho domu tam bylo nejvíce lidí a oni každému něco dali. Ale za to nemůžeme my, za to může neskutečný nepořádek, který kolem jednoduché záležitosti nadělají ti co si toto vzali na starost. Nemá cenu se v tom patlat, ale jde o to, že si zbytečně děláme z lidí legraci. Buď dávejme každému jedno koště a jednu lopatu nebo dejme na celý vchod dvě košťata a dvě lopaty, nebo to dělejme jinak, ale nedělejme v tom zmatek. Je ho i tak dost, když se život vrací do normálních kolejí.

Na závěr bych se chtěl podělit o jeden mail, který jsem dostal. Jedna paní mi psala, že byla svědkem toho jak byl přivezen kamion pitné vody v umělých láhvích. Lidé, kteří by tuto vodu potřebovali se k ní skoro nedostali. Okolo stáli připravené dodávky různých našich i cizích prodejců, které se naplnili a odjeli neznámo kam. Nemohu dělat soudy, neboť nevím jestli mezi těmi dodávkami nebyli hodní a milí lidé, kteří chtěli pomoci někde jinde. Co je to ale za pomoc od obchodních domů, které se vůbec nezajímají komu tu pomoc dávají. A jak jsem se dozvěděl stejně je na tom město. To vůbec nemá nic s vodami společného. Vlastně město je na tom v celku dobře. Po povodních už za mnoho věcí nemůže a neodpovídá. Je po povodních a peníze přicházejí pomalu proto je třeba sice trpělivě čekat, ale zároveň se musí dávat věci do pořádku. Že povodně opět udeří to všichni víme, ale proto se mi vůbec nelíbí, když někdo tvrdí, že povodeň od povodně budeme víc na povodeň připraveni. Lepší by bylo nestavět v zátopové oblasti a nestavět podchody, kde voda zůstává ještě týden po povodni.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář